HIV AIDS

 

Proběhl u Vás seminář AIDS/HIV a máte dotaz či připomínky... kontaktujte nás.      pavel.fosum@cckck.cz   

                                                                                Pavel Fošum

 

 Diagnostika podezření přenosu viru HIV v Jihočeském kraji

 

  •  AIDS centrum je na infekčním oddělení Nemocnice České Budějovice a.s- www.nemcb.cz/cz/department/44/Infekcni-oddeleni.html?detail=detail&id=33

     

    • Testování provádí Státní zdravotní ústaví, Poradna HIV/AIDS České Budějovice. Schneiderova 32, tel. 387 712 352

     

     Co je infekce HIV a onemocnění AIDS ?


    V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome, které vyjadřuje podstatu onemocnění. Jedná se o Syndrom získaného imunodeficitu, česky - soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. V roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS. Je jím virus, který byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus, což znamená virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. Tento virus napadá v organismu zejména určitou skupinu bílých krvinek, T lymfocytů, v nichž se množí, později je i zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle nakaženého člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění AIDS. Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, třeba několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Tomuto období se říká bezpříznakové nosičství viru HIV. I v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a ani jeho partner na něm nic nepozná. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je „HIV pozitivní“. Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví. U velké většiny z nich dojde k rozvoji některého z příznaků HIV/AIDS obvykle za 10-15 let po infekci (expozici virem HIV). Jak brzy nebo pozdě dojde k rozvoji onemocnění AIDS ovlivňuje celá řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, životní styl - vyrovnávání se se stresovými situacemi a výživové návyky. Zásadní úlohu v rozvoji infekce HIV však hraje včasná a účinná léčba.

    Každé, i lehké onemocnění, představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia pouhé HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečnějšího sexu a používat ochranné prostředky, aby chránil nejen druhé, ale i sám sebe.

    V ČR je průměrně ročně nově registrováno 50-60 osob nakažených virem HIV.
    Předpokládáme však, že skutečný počet nakažených je asi pět až desetkrát větší.

    Jak se virus HIV přenáší ?

    Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60o C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne.
    Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo k infekci musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV:

    1. Nechráněným pohlavním stykem.
    Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu.
    Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně.

    Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují.
    Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem (spermatem a preejakulační tekutinou), poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Obdobně je tomu při výskytu jiných sexuálně přenosných infekcí u některého z partnerů. Ochranou je buď použití kondomu u muže nebo alespoň zamezení styku s pohlavními sekrety jak u muže, tak u ženy.

    2. Krevní cestou
    a) podáním infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučen.V České republice jsou od roku 1987 všichni dárci krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.).
    b) při injekčním užívání drog Sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy.

    3. Z matky na dítě
    Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci.

    Těhotné ženy se rutinně testují na přítomnost viru HIV, aby v případě pozitivního nálezu mohla být u nich nasazena profylaxe či léčba a snížilo se tak riziko přenosu infekce HIV na novorozence. Dle současně platné legislativy lze provést test na HIV u gravidní ženy i bez souhlasu, a to s ohledem na zájem nenarozeného dítěte (viz zákon 258/2000 Sb.,    § 71). HIV pozitivním matkám se v rozvinutých zemích nedoporučuje kojení.

     Jak se virus HIV nepřenáší ?

    Virus HIV se nepřenáší:

    Při běžném společenském styku Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti. Společným užíváním nádobí. Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy. Polibkem Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán.
    Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv „ hluboké“ neboli „francouzské“ líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech. Objímáním Existují sexuální praktiky (např. tzv. „petting“), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení, dráždění pohlavních orgánů rukou partnera či partnerky bez kontaktu s jeho spermatem či s poševním sekretem. V sauně, v bazénu Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám. Hmyzem Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.
    Co říká tzv. „test na AIDS“ ? “Test na AIDS“ Informuje zda člověk byl nebo nebyl infikován virem HIV. Detekují se HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Tento test je pozitivní nejen u všech osob s klinickými příznaky AIDS, ale i u všech bezpříznakových nosičů viru HIV. Přibližně po 2-3 měsících od nákazy virem HIV lze již laboratorním vyšetřením prokázat HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Do té doby nemusí být HIV infekce laboratorním vyšetřením prokazatelná – hovoříme o tzv. „imunologickém okénku“. V tomto období ovšem infikovaná osoba je nositelem velkého množství viru HIV. Při nechráněném sexuálním styku, při sdílení injekčních pomůcek a při darování krve v tomto období představuje vysoké riziko pro své okolí.

    Pozitivní výsledek HIV testu neprokazuje onemocnění AIDS, ale pouze přítomnost viru v organismu. Diagnózu AIDS může stanovit jen lékař na základě klinického vyšetření HIV pozitivního člověka.

    Rozvoji HIV infekce se lze účinněji bránit, pokud budete vědět, že jste HIV pozitivní a budete se včas léčit. HIV infekci dosud vyléčit neumíme, ale léčbou lze život HIV infikovaných osob významně prodloužit a zkvalitnit.
    Negativní výsledek HIV testu znamená, že jste se nenakazili virem HIV, ovšem pokud byl test proveden až po 3 měsících po posledním rizikovém chování. Negativní výsledek také neznamená, že se nemůžete nakazit v budoucnu. Sdělení negativního výsledku by mělo být doprovázeno změnou chování.
    Negativní výsledek neznamená, že musí být negativní i váš sexuální partner. Infekcí HIV se lze nakazit i při jediném nechráněném sexuálním styku. Jindy spolu žijí páry rizikově několik let a k přenosu nákazy z HIV pozitivního partnera na druhého nedojde. Jestliže vás někdo chce přesvědčit o svém zdraví písemným výsledkem svého HIV testu, uvědomte si, že takový výsledek má jen omezenou časovou platnost. Člověk, který střídá sexuální partnery a nedodržuje zásady bezpečnějšího sexu, se během doby od provedení HIV testu mohl nakazit již několikrát !

     Kde lze si nechat provést test na HIV?


    Test na HIV se provádí ve většině zdravotních ústavů (kde si klient vyšetření zpravidla hradí), v sedmi AIDS centrech bývalých krajských měst a u každého praktického lékaře, kde vyšetření hradí zdravotní pojišťovny. Žadatel za vyšetření na HIV v některých zdravotních ústavech platí určitý poplatek. Ve výjimečných případech může lékař zdravotního ústavu provést test i bezplatně.
     

     Kdy byste měli jít na HIV test ?


    Mezi nejčastější důvody, které člověka vedou k provedení testu na HIV protilátky patří:
    1. Trvale rizikové chování. V rámci poradenství lze alespoň doporučit, jak riziko snížit.
    2. Nahodilé rizikové chování. Vhodné je provedení HIV testu za 2-3 měsíce po rizikovém chování. Po tu dobu je potřeba se chovat bezpečně (sexuální styk pouze s kondomem nebo abstinence).
    3. Před vytvořením nového partnerského vztahu. Partneři by měli podstoupit vyšetření společně (pokud ten druhý není bez sexuálních zkušeností) a musí si být jisti, že se alespoň 2 měsíce před testem chovali bezpečně.

     Kam byste měli jít na HIV test?


    Viz seznam vybraných poraden pro HIV testování uvedený na konci tohoto textu, nebo viz.  Kde hledat pomoc

     Kam byste neměli jít na HIV test ?


    V případě rizikového chování, nikdy nehledejte odpověď na případnou obavu z infekce HIV na transfúzním oddělení.
    Testy na HIV se provádějí u všech krevních dárců ze vzorku krve spolu s dalšími testy ověřujícími zda je dárce zdravý a bez jakéhokoliv rizika .
    Dárce krve svým podpisem předodběrového dotazníku potvrzuje, že odpověděl pravdivě na všechny otázky týkající se zdravotních rizik – např. úzkého kontaktu s osobou infikovanou virem HIV, sexuální promiskuity, sexuálního styku mezi muži, prostituce, injekčního užívání drog v posledním roce nebo i v letech minulých atd. V případě poskytnutí nepravdivých údajů se dárce vystavuje odpovídajícím právním důsledkům.
    Je-li u dárce krve s rizikovým chováním zjištěn pozitivní test na HIV, závažnou pohlavní infekci nebo nosičství protilátek viru hepatitidy B a C, je dotyčný dárce okamžitě z dárcovství vyřazen a evidován v Národním registru dárců krve, který je přístupný všem transfúzním oddělením v ČR.
    Dárcovství krve je vyhrazeno lidem zdravým bez jakéhokoliv rizikového chování a v žádném případě nesmí být prostředkem k rozptylování případných obav z důsledků rizikového chování. V takové situaci vyhledejte jiná odběrová místa v ČR, např. zdravotní ústav – Poradnu pro AIDS (viz mapka a seznam, Kde hledat pomoc vybraných poraden pro HIV testování). Zde Vám test na HIV mohou provést i anonymně, případně i bezplatně. Můžete se také obrátit na kteréhokoliv praktického či jiného lékaře (mimo lékařů transfúzních oddělení), který vám provede test na HIV, a je-li pod jménem, hradí jej zdravotní pojišťovny.
     

    Prevence HIV/AIDS Protože se sexuálním životem bývají obvykle spojena určitá rizika je prevence HIV/AIDS spojena se změnami sexuálního chování. Kromě sexuální abstinence existují další dvě strategie účinné prevence HIV/AIDS:
    • Vzájemná věrnost dvou sexuálních partnerů. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k praktikám bezpečnějšího sexu, než HIV test vyloučí případnou HIV infekci.

    • Bezpečnější sex. Riziko infekce virem HIV nemusí vést k velkým úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera, pokud dodržují zásady bezpečnějšího sexu. Mezi ně patří důsledné použití kondomu a vhodného lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy i konečníku. Bezpečnějším sexem rozumíme také provádění tzv. „nekoitálních praktik“, (mazlení, tělesné dotyky a sexuální dráždění bez soulože) při nichž může rovněž dojít až k plnému sexuálnímu uspokojení bez přímého pohlavního styku.

    Drogám je pochopitelně lepší se zcela vyhnout, zejména jejich injekčnímu užití.
    Pokud k nim ovšem člověk sáhne, měl by mít vždy jen svou jehlu, stříkačku a roztok drogy.
    Předcházet nákaze virem HIV je zdánlivě jednoduché. Lidské sexuální chování se ale neřídí jen rozumem. Proto je tak složité. Důležité je nejen abychom lépe kontrolovali své chování, ale abychom si uměli o citlivých a intimních otázkách života promluvit se svým partnerem či partnerkou.

    Nové strategie v prevenci AIDS

    Na podkladě sdělení N. Ramjee v plenárním zasedání XVI. Světové konference o AIDS, Toronto 2006

    „Prevence je stále nejlepší strategií v boji proti AIDS, neboť na rozdíl od terapie, nemá žádné vedlejší účinky!“

    „Stejně jako je kombinovaná terapie, stejně tak je potřebná i kombinovaná prevence“
    (N. Ramjee)

    „Stará“ strategie podle CDC:

    A – abstinence
    B – buď věrný
    C – chraň se kondomem
    (D = „death“) – zejména v některých afrických zemích!

    „Nová“ strategie podle N. Ramjee, 2006

    A, B, C, D, E, F, G, H, (I)

    A – abstinence

    B – be faithful – být si vzájemně věrný, buď věrný

    C – kondom (mužský kondom)

    Instrukce jak správně použít mužský kondom (podle UNAIDS, Technical update, 2000)

    1. Opatrně roztrhněte obal tak, aby se kondom nepoškodil.
    2. Zmačkněte špičku kondomu a přiložte na žalud ztopořeného penisu.
    3. Za stálého přidržování kondomu jej začněte odvíjet po celé délce penisu od špičky až ke kořeni penisu.
    4. Kondom by měl být po celou dobu styku nasazený. V případě sesmeknutí kondomu je třeba použít nový kondom.
    5. Po výronu semene přidržujte kondom za okraj a ukončete pohlavní styk.
    6. Použitý kondom stáhněte tak, aby nedošlo k vylití obsahu. Okraj použitého kondomuzauzlujte, zabalte a odhoďte do odpadkového koše.

    Nikdy kondom nesplachujte do toaletní mísy!
     

    C = také femidom neboli kondom dámský

    C – „nové“ C = circumcision – cirkumcize mužská (circumcision - cirkumcize – obřízka. Je to chirurgické odstranění předkožky penisu. Provádí se z důvodu rituálních (u některých národů) nebo léčebných (fimóza, parafimóza).

    Studie ANRS 1265 prokázala 75% projektivní účinek před infekcí HIV u mužů s cirkumcizí ve srovnání s kontrolní skupinou.
    POZOR! Výsledky této studie mohou vést k falešnému pocitu bezpečí a změně sexuálního chování ve smyslu ještě více rizikového!

    D – diafragma (poševní) Diafragma jako „bariérová“ ochrana se používá se spermicidem (v budoucnosti snad s mikrobicidem), její efektivita se pohybuje mezi 86 – 94% v prevenci gravidity!
    V současné době patří diafragma (poševní pesar) k historii!

    D – dental dam – dentální rouška

    E – exposure prophylaxis – expoziční profylaxe = postexpoziční profylaxe (PEP), ale také i preexpoziční profylaxe (PrEP).
    Od roku 1994 je na základě americké studie ACTG 076 profylaxe vertikálního přenosu HIV (před, během a po porodu) standardní intervencí, neboť toto riziko snižuje o 67% již při monoprofylaxi AZT.
    Postexpoziční profylaxe HIV u zdravotnických pracovníků již při monoprofylaxi AZT vede 80% omezení rizika po perkutánním poranění.
    Preexpoziční profylaxe (PrEP) - podle malé studie provedené FHI v roce 2006. Tenofovir (Viread ©), vykazoval určité projektivní účinky u souboru 936 žen ve vysokém riziku HIV infekce v Kamerunu, Ghaně a Nigérii. POZOR! Malý soubor, nebezpečí vzniku pocitu falešného bezpečí a nárůstu rezistence atd.

    F – female initiated microbicides – „film mikrobicidů“ Mikrobicidy = „tekuté kondomy“
    Látky různé povahy: pufry, virucidní látky, surfaktanty ad. Důležité je, že mohou být používány ženami bez vědomí (a souhlasu) mužů.
    Mikrobicidy = „tekuté kondomy“ POZOR! Studie COL – 1492 prokázala, že incidence HIV byla vyšší u žen používaných nonoxynol -9 než u skupiny kontrolní!

    G – genitál tract infections – „gonorrhoea a další STI – léčba“
    STIs (zejména ulcerativního typu) a HIV si navzájem potencují přenos
    HIV bývá izolován z exsudátů vředovitých lézí v oblasti asti genitálu jak u mužů tak i u žen.

    H – HSV 2 suppression Herpes simplex 2
    HSV 2 infekce vede k vyšší expresi CD4 receptoru a vyššímu riziku nákazy virem HIV. HSV2 může v některých oblastech Afriky přispívat až k 50% nových případů HIV infekce.
    HSV2 a HIV si navzájem potencují přenos!

    I – „imunity induced by vaccine“ „Imunita postvakcinační“ – (bohužel daleká budoucnost)
    „Dosud nevíme, zda účinná vakcína bude někdy k dispozici.“
    Počítá se s tím, že vakcína nebude 100% účinná, takže „A, B, C, D, E, F, G, H – I“ nebude asi nikdy nahrazeno pouhým „I“ tedy očkováním imunitou postvakcinační.
      

    Drogám je pochopitelně lepší se zcela vyhnout, zejména jejich injekčnímu užití.
    Pokud k nim ovšem člověk sáhne, měl by mít vždy jen svou jehlu, stříkačku a roztok drogy.
    Předcházet nákaze virem HIV je zdánlivě jednoduché. Lidské sexuální chování se ale neřídí jen rozumem. Proto je tak složité. Důležité je nejen abychom lépe kontrolovali své chování, ale abychom si uměli o citlivých a intimních otázkách života promluvit se svým partnerem či partnerkou.


    Některé poradny, odběrová místa a telefonní linky pomoci:
     

    Národní linka pomoci AIDS „HELP LINE AIDS
    bezplatné volání z kteréhokoliv místa ČR pondělí - pátek 13-18 hod.
    tel.: 800 144 444

    „Bezplatná nonstop linka pomoci AIDS ČSAP“
    tel.: 800 800 980

    Informace na webových stránkách
    Národního programu HIV/AIDS
    www.aids-hiv.cz

     Další vybrané organizace:

    Česká společnost AIDS pomoc
    Malého 3
    Praha 8
    tel.: 224 810 702

    Sexuologický ústav VFN
    Apolinářská 4
    Praha 2
    tel.: 224 968 231

     Materiál ke stažení:

    Pohlavni_nemoci_od_A_po_Z.pdf (164,6 kB)
    Zmeny_anti-HIV_lecby.pdf (257,2 kB)
    HIV_pruvodce_nejen_pro_gaye.pdf (1,4 MB)

     

     

    PODROBNÝ POPIS HIV/AIDS


     

     


    PODROBNÝ POPIS HIV/AIDS

    AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome)
    SIDA (Syndrome d'Immunodeficience Acquise)
    Syndrom získaného imunodeficitu

    1. Původce - agens
    HIV (Human Immunodeficiency Virus), virus lidského imunodeficitu, se řadí do čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus. Virová partikule o průměru 110 nm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (jinak též nazývaným core). Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny (RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující replikaci viru v napadené hostitelské buňce. Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál eliminovat. HIV napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další.

    HIV se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.

    HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných vakcín.

    2. Klinický obraz a diagnostika infekce
    Infekce HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let (průměrně 10,5 let) a s tím, jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.

    Krátce po expozici - za 3-8 týdnů - přibližně u 50 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, často s prchavým exantémem, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a jen vzácněji se objeví neurologická symptomatologie - sérózní meningitida či polyradikuloneuritida.
    V krevním obraze bývá leukopenie, někdy s lymfopenií či atypickou lymfocytózou. Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.

    Po této fázi pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii - PGL. Tento syndrom nemá nepříznivý prognostický význam. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A - asymptomatické HIV infekce do kategorie
    B - symptomatické fáze HIV infekce.

    Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivující orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster, recidivujícími adnexitidami, postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.

    V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI), jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C- tedy stadia AIDS-onemocněni - charakterizované výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.

    Indikativní onemocnění pro klasifikaci HIV infekce jako rozvinutého onemocnění AIDS (kritéria SZO):

    * pneumocystová pneumonie
    * toxoplazmová encefalitida
    * ezofageální, tracheální, bronchiální nebo plicní kandidóza
    * chronický anální herpes simplex nebo herpetická bronchitida, pneumonie nebo ezofagitida
    * CMV retinitida
    * generalizovaná CMV infekce (kromě jater a sleziny)
    * progresivní multifokální leukoencefalopatie
    * recidivující salmonelová bakteriémie
    * recidivující pneumonie v průběhu 1 roku
    * chronická intestinální kryptosporidióza
    * chronická intestinální isosporóza
    * extrapulmonální kryptokoková infekce
    * diseminovaná nebo extrapulmonální histoplazmóza
    * diseminovaná kokcidioidomykóza
    * tuberkulóza
    * diseminovaná nebo extrapulmonální atypická mykobakterióza
    * Kaposiho sarkom
    * maligní lymfomy (Burkittův, imunoblastický a primárnícerebrální lymfom)
    * invazivní karcinom děložního hrdla
    * HIV encefalopatie
    * wasting syndrom
     

    V poslední době jsme svědky postupné změny výskytu a charakteru OI. Díky dobře propracovaným schématům chemoprofylaxe některých, hlavně parazitárních OI, se vyskytují tyto stále méně a na jejich místě se uplatňují jiné infekce - především virové. K takovým dobře zvládnutelným OI patří především pneumocystová pneumonie (PCP), způsobená houbou Pneumocystis carinii. V počátcích pandemie infekce HIV představovala nejčastější OI a byla také nejčastější příčinou jejich smrti. Podobně dobře dnes zvládáme terapii a profylaxi např. mozkové toxoplazmózy, některých mykotických onemocnění, recidivujících infekcí herpes simplex a do značné míry také některých forem CMV infekce. Velkým problémem se stávají infekce vyvolané Mycobacterium tuberculosis a výskyt multirezistentnich kmenů. Diagnostika HIV/AIDS se opírá především o specifickou mikrobiologickou diagnostiku.

    Nejdůležitější principy laboratorní diagnostiky a používané metody:

    * Průkaz specifických HIV protilátek je spolehlivou, citlivou a specifickou metodou diagnostiky HIV/AIDS. Vyžaduje odběr 5-7 ml venózní krve. Používá se i k vyšetřování krevních dárců pro zajištění bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů. Pro vyloučení falešně pozitivních nálezů je třeba každý pozitivní výsledek ověřovat v systému konfirmačních testů, které provádí specializované pracoviště. Při interpretaci negativních výsledků je nutno u vyšetřovaného uvažovat časový faktor tak, aby se vyloučil falešně negativní nález, způsobený vyšetřením v období tzv. imunologického okénka, to je v době, kdy vyšetřovaný ještě nestačil po své HIV infekci vytvořit detekovatelné protilátky. Délka tohoto období byla stanovena v průměru na 3 měsíce. Po této době je nutno u HIV negativních osob s rizikem HIV infekce vyšetření opakovat pro zabezpečení validity negativního nálezu. Vyšetřování slin jako alternativního biologického materiálu pro detekci HIV protilátek je vyhrazeno pro epidemiologické studie, nikoliv pro diagnostické účely. Pro konfirmaci HIV pozitivního nálezu ze slin je nutno provést vyšetření krevního séra.

    * Přímý průkaz viru v biologickém materiálu (obvykle mononukleární buňky periferní krve). Velmi nesnadná, náročná, zdlouhavá a z hlediska profesionální infekce nebezpečná metoda používaná jen pro speciální případy (např. u novorozenců HIV infikovaných matek). Vyžaduje odběr 5-10 ml nesrážlivé krve.

    * Průkaz virového genomu (virových nukleových kyselin) v biologickém materiálu, především polymerázovou řetězovou reakcí (PCR). Očekává se, že metoda, dosud vyhražená pro specializovaná pracoviště, bude v blízké budoucnosti sloužit jako jedna z běžných diagnostických metod. Vyžaduje odběr 5-10 ml nesrážlivé krve.

    Další specializované laboratorní metody se provádějí jen v referenční laboratoři.

    3. Výskyt
    Celosvětový, jedná se o pandemii. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace bude do roku 2 000 na celém světě okolo 6 milionů lidí s AIDS a okolo 20-40 milionů HIV infikovaných osob. Nejvyšší výskyt je v současné době na africkém a nověji i na asijském kontinentu. Zejména v jihovýchodní Asii probíhá explozivní epidemie HIV/AIDS, v níž převládají jiné subtypy HIV-1 než na americkém a evropském kontinentu. Zdá se, že některé z těchto subtypů se snadněji šiří heterosexuálním pohlavním stykem a v této souvislosti se uvažuje i o možnosti vzniku nové vlny epidemie HIV/AIDS v Evropě a na americkém kontinentu, kde se podle dosavadních údajů epidemie HIV/AIDS do určité míry stabilizovala. Infekce typem HIV 2 zůstává lokalizována na západním pobřeží Afriky, v Evropě a na americkém kontinentu nemá prakticky žádný význam. V České republice bylo k 31. 12. 1998 hlášeno celkem 392 HIV pozitivních a 118 případů AIDS, ze kterých 73 zemřelo.

    4. Zdroj - rezervoár
    Zdrojem HIV je pouze infikovaný člověk. Žádný ze známých zvířecích retrovirů není přenosný na člověka.

    5. Cesta přenosu:

    1. krevní cestou
    * HIV kontaminovanou krví nebo krevními deriváty
    * společným používáním jehel, stříkaček, event. roztoku drogy u injekčních uživatelů drog *
    * při krvavých sexuálních praktikách

    2. pohlavním stykem
    * spermatem, vaginálním sekretem při homo- i heterosexuálním styku

    3. z matky na dítě
    * vertikální přenos (antenatálně, perinatálně, ev. mateřským mlékem)

    6. Inkubační doba
    Inkubační doba, od vstupu viru do vnímavé buňky po objevení se klinických příznaků charakterizovaných jako akutní infekce či primární onemocnění, obnáší průměrně 3 týdny. Nesprávně, ale velmi často i v odborné literatuře je jako inkubační doba označována relativně velmi dlouhá fáze (až 15 let podle současných znalostí) latentní infekce s minimálními klinickými příznaky. Tato fáze nastupuje po akutní infekci a dosud není jasno, zda všichni infikovaní posléze přejdou do stadia klinicky plně rozvinutého onemocněni AIDS. Je známo několik desítek případů osob, přežívajících po infekci HIV déle než 15 let.

    7. Období nakažlivosti
    Infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě po vniknutí HIV do organismu a jeho replikaci ve vnímavých buňkách, tedy ještě v inkubační době před rozvojem akutní infekce. Nakažlivou zůstává až do konce svého života. Stupeň nakažlivosti se liší podle množství vylučovaného viru v závislosti na fázi infekce, ve které se infikovaná osoba nachází. Největší množství viru se vylučuje v akutním stadiu, méně v době latentní fáze a jeho množství opětovně stoupá v období klinického AIDS.

    8. Vnímavost
    Vnímavost je všeobecná. V poslední době se podle některých studií zdá, že určité imunologické parametry (kvalita cytotoxických T buněk) mohou ovlivňovat vnímavost k infekci HIV. Úvodní epidemiologické studie nebyly dosud ověřeny a v současné době se provádějí i studie in vitro.

    9. Principy terapie
    Základem léčby je vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí protivirová terapie. Jejím cílem je alespoň zpomalit množení HIV a předejít tak zhroucení imunitního systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie - eliminace viru z organismu - není dosud vyřešen. Všechna dosud dostupná antiretrovirová chemoterapeutika svým zásahem do replikačního cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují jeho množení v organismu.

    Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během těhotenství snižuje možnost přenosu HIV infekce na novorozence.

    10. Epidemiologická opatření

    1. preventivní

    V současné době neexistují žádná specifická preventivní opatření. K dispozici není účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Preventivní opatření, která jsou k dispozici:
    * výchova, vedoucí ke změnám přístupů a chování v sexuálním životě
    * zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a derivátů testováním všech darovaných krví
    * diskutován je program výměny jehel a stříkaček u injekčních uživatelů drog

    2. represivní
    * hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS
    * žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku nejsou uplatňována; výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity.
     

    www.szu.cz

     

     

     



  • Oblastní spolek Českého červeného kříže Český Krumlov